cesta trolejbusem
10. 7. 2008
Dnes při cestě domů, jsem si uvědomila pár věcí. První byla zlá vzpomínka na uplynulé události... Strašně moc lituji toho co jsem tehdy udělala..a asi už se to nikdy z mé duše nevymaže. Nebudu říkat co to bylo, byla to hrozná hloupost a to by mělo stačit..Strašně moc chci poděkovat všem, kteří mi tehdy dali druhou šanci a odpustili mi. Začala jsem vzpomínat ... Tehdy jsem se tomu s ostatními také smála a nechala si říkat že sem blbá, ale v duchu jsem pro to brečela a litovala jsem..stále lituji...Ale dnes si uvědomuju, že jsem tím spoustu lidí zklamala. Zklamala jsem samu sebe..Druhá věc, která mě napadla byla, že už se nedokážu bavit... Já vím zní to divně, ale zkrátka už jsem se strašlivě dlouho srdečně nezasmála, s přáteli si nedokážu užít jako dřív...A tou třetí a poslední myšlenkou se stalo přání...touha aby začalo pršet. Ne ty malé letní deštíky, ale pořádná bouřka, která by odplavila všechna má trápení a starosti. toužila jsem a stále toužím slyšet ten kouzelný šum kapek dopadajících na zem...chci cítit kapky na mé tváři...chci při dešti plakat, protože při něm to jde nejlíp. Chci mu svěřit své problémy..a taky chci kvůli němu chytit pořádnou angínu a být minimálne týden v posteli:P:P
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář